|
|
| Po stopách minulosti |
| Území nejdříve náleželo k Velkomoravské říši,
před rokem 991 se stalo součástí Polského státu, na přelomu let 1289/1290 získalo statut Těšínského knížectví,
které se již v roce 1327 stalo součástí Koruny české. Po vymření rodu Piastovců, v roce 1653,
přešlo knížectví do vlastnictví rodu Habsburků. Tento stav trval do roku 1918. V důsledku rozpadu Rakouska-Uherska vznikl
mezi nástupnickými státy Polskem a Československem spor o území, které pak podle závěrů konference vedoucích dohodových
států ve Spa 28. července 1920 zůstalo rozdělené. |
| |
| Hlavním magnetem kraje je stavební sloh a folklór. Kolorit dřevěných staveb, zachování tradiční řemeslné výroby,
lidových zvyklostí a obyčejů dává návštěvníkům zapomenout, kde je hranice mezi minulostí a přítomností. V malých podhorských vesničkách
je možné obdivovat tradiční dřevěná obydlí se střechami pokrytými šindeli a lidové kroje, které jsou pro každou oblasti poněkud odlišné.
Dominantami některých obcí jsou pozoruhodné dřevěné kostelíky nebo na jejich místě postavené sakrální stavby. Zcela odlišnou kulturu představují kostely
z druhé poloviny dvacátého století. Stavby mají atypický vzhled a většinou jen podle křížů nebo nápisů lze poznat, že se jedná o církevní objekty.
Zcela odlišnou kulturu představují kostely z druhé poloviny dvacátého století. Stavby mají atypický vzhled a většinou jen podle křížů nebo nápisů lze poznat,
že se jedná o církevní objekty. Zcela jiným dojmem zapůsobí lovecké zámečky bývalých knížat, historické budovy a radnice jednotlivých měst. Jako zlatá zrna
jsou v Těšínském Slezsku rozesety půvabné sochy známých sochařů. |
|
|
|
| Aktuality |
| |
| |
|
|
